Everyman aneb Země peciválů je unikátní divadelní inscenace, jedinečná divadelní alegorie o komkoli, která spojuje dva divadelní texty – perlu světového divadla Everyman v překladu Pavla Drábka a českou barokní hru Zrcadlo masopustu. Inscenaci provází krásné lidové písně z pera Jiřího Pavlici. Výtvarné pojetí Everymana je inspirováno obrazy Hieronyma Bosche, Pietera Brueghela st. a maskami české masopustní tradice z Veselého kopce.
Režisér a autor scénáře Pavel Hanák oba již zmíněné texty spojil do jediného celku a rozehrál prastaré téma o lidském putování životem s použitím principu divadla na divadle. V této výpravné alegorii vystupuje třináct herců a vše doprovází šestičlenný hudební soubor složený z převážně profesionálních muzikantů.
Děj inscenace Everyman aneb Země peciválů se odehrává ve vesnické hospodě v období masopustu, kam přijíždí kočovní herci a muzikanti, aby zde sehráli divadelní hru o Everymanovi. Hašteřivá a lakotná šenkýřka se neustále pře se svým starým pobožným mužem o tom, jak správně vést živnost. Hospodští hosté představují různé povahy lidí a tropí si šprýmy z této prapodivné dvojice. Bujaré veselí se střídá s lidovou moudrostí a něhou, stejně jako se střídá příběh šenkýřky a hospodského s příběhem, který přinesli kočovní herci – s Everymanem. Ten vypráví alegorický příběh o člověku a o jeho pouti životem, o odvěkém souboji mezi laskavostí a bohatstvím, láskou a zradou, přátelstvím a vypočítavostí, upřímností a falší. Tento odvěký souboj byl stejný před pěti sty lety, kdy hra vznikla, jako dnes. Proto je nám Everyman tak blízký, protože je svojí povahou současný.
Na tomto projektu spojily síly tři tišnovské organizace – Karasovo divadlo, Základní umělecká škola Tišnov a Městské kulturní středisko Tišnov. Přestože se jedná o divadelní projekt vzniklý na bázi dobrovolnictví, nic si nezadá s výkony profesionálů, možná je v ledasčem předčí – v upřímnosti, v nasazení a ve velkém srdci, které do inscenace každý vložil. Pavel Hanák tímto dílem, které čekalo na své uvedení více jak dvacet let, vzdává hold a úctu svým dvěma profesorům – Bořivoji Srbovi a Evě Stehlíkové.
Režie a produkce: Pavel Hanák
Překlad: Pavel Drábek
Hudba: Jiří Pavlica
Hudební aranžmá: Tomáš Zouhar, Marek Kubát
Grafický design: Kateřina Válková
Účinkují: František Trnčák ml., Jan Křupala, Eva Vávrová, Tomáš Denéf, Karolína Hanáková, František Trnčák, Kateřina Válková, Soňa Hrnčířová, Ondřej Štourač, Olga Poisel, Marcela Wágnerová, Jiřina Frýbová, Filip Wágner
Hudební doprovod: Tomáš Zouhar, Anna Mikolajková, Marek Kubát, Vladimír Krajča, Kryštof Kubát, Jan Brdíčko
Zvuk: Miroslav Motejl, Vojtěch Hanák, Veronika Patzlerová
Světla: Petr Humpolec, Pavel Bednář
Kostýmy: Kateřina Válková, Marie Nováková, Soňa Hrčířová, Marcela Wágnerová
Výprava: Tomáš Denéf, Pavel Hanák, František Trnčák, František Roháček, Vladimír Bracek, Karel Pecka, Petr Marek
Foto: Aleš Ležatka, Ladislav Kuruc
